Pravý skyrunning v drsném Skotsku – tak blízko top10 ve svěťáku.

Glen Coe Skyline, Skyrunning World Series, Skotsko. Tomáš Maceček
Do Skotska jsem prostě letos chtěl. Tak jsem se přihlásil hned první den po otevření registrace a těšil se na ty skály, hřebeny a pravý skyrunning. Na internetu jsem pozorně hlídal akční letenky a za patnáct stovek si naplánoval týdenní výlet na ostrovy. Skotské bažiny a močály jsem trochu neplánovaně vyzkoušel už s měsíčním předstihem, když jsem na okraji místní vysočiny navštívil staré známé a dělal program na dětském táboře. Pochytil jsem místní přízvuk, zkontroloval terén a za tři týdny se vrátil na světovou sérii ve skyrunningu.
 
Letos mi nejvíce sedí delší závody kolem 4 až 5 hodin a tenhle SkyRace sliboval, že to bude nejpomalejších a nejtěžších 29 km, co jde „běžet“. Pravda, v realitě se daly běžet první a poslední tři kilometry a pak čtyři kilometry uprostřed. Zbytek času jsem se buď škrábal do prudkého kopce, tancoval na mokrých skalách a úzkých hřebenech nebo klouzal z kopce dolů. A když už jsem měl letět tak daleko, tak by byla škoda běžet jen jeden závod, na rozehřátí jsem si střihnul Vertical Kilometer (VK) den předtím.
21731290_10159338669770346_1855393048868897427_n
Pro příště: měsíc před závodem je sakra pozdě bookovat ubytování. Kinlochněco, jak jsme s Ondrou Fejfarem přejmenovali místní vesničku, která byla dějištěm závodu, je ve skutečnosti pár baráčků v hlubokém údolí (glen) mezi kopci (ben) na břehu jezera (loch). Nebo už to byl mořský záliv?!:)  A to jsou tři nejdůležitější skotská slovíčka, které jsem se naučil nejen čtením mapy. Takže jsem s kamarády v pátek i sobotu přijeli do Kinlochlevenu na otočku. Hodina a půl v autě není zase tak hrozná, obzvlášť když hned napoprvé špatně odbočíte, zajedete si půl hodiny a potom ještě celou dobu musíte na úzkých silnicích předjíždět na sto kilometrů roztáhnutý peloton cyklistů jedoucích přes celou Británii.

 

Mamores Vertical Kilometer
18. místo, čas 50:04
4,9km a 1000m+
Vertikal jsem přesto v pohodě stihnul, nazul svítivé X-Talony 225 a hned při rozklusu cítil, že ty nohy to prostě chcou běžet! Původně jsem nad VK opravdu přemýšlel, jako nad rozklusem, letos mi ty intenzity tolik nejdou, ale ta atmoška mě pohltila a přede mnou se vypínala krásná rozmanitá trasa, ne jako v Alpách hloupě po sjezdovce nahoru. První třetina běhavý kamenitý trail, pak se to prudce zvedlo, bez chodníčku přímo nahoru vřesem a bahnem následovat vlaječky, poslední třetina pak nádherný hřeben se skalkama, kde už to sice bolelo, ale dalo se to znovu rozběhnout až na vrchol kopce Mamores.
IMG_6105IMG_6109

Elita startovala až nakonec a já se s čistou hlavou zařadil do poloviny startovního pole mezi ostatní hobíky. Cíl? 50 minut by bylo super. Typicky skotské počasí, občas přeháňka, občas slunce. Start a prvních 500 metrů po asfaltu pádím po tempem 3:30/km, pak dokonce malý seběh po schodech. Kamenitý trail se mi běží parádně, takový Lysacup, občas zapadnu do kaluže rašeliny, brodím říčku a pak se drápu vřesem přímo nahoru a předbíhám jednoho borce za druhým, boty drží, kamarádi s českou vlajkou povzbuzují, Lukáš Budínský cvaká krásné fotky, na kamenitém hřebenu v mlze tancuju, snažím se běžet a konečně vidím tři postavy ve žlutých bundách a pípám čip. Jo, skoro to vyšlo – 50:04 a bylo to krásné! Scházím dolů a povídám s ostatními, povzbuzuju Emily Forsberg i hobíky a koukám na nádherné výhledy a kopce zalité pozdně odpoledním oranžovým sluncem. Na druhém kilometru potkávám elitu, Ondra běží krásně, ale Stian Angermund-Vik (mistr světa ve VK i SkyMarathonu) je prostě zvíře, krásný silový a dynamický styl, asi nezná slovo laktát.

VK
IMG_6493

Ring of Steall SkyRace
12. místo, čas 3:50:36
29km a 2600m+

Ve čtvrtek čtu článek, že na Ben Nevisu (nejvyšší hora Británie a kopec hned vedle závodu) poprvé nasněžilo. Jooo, ta mega povinná výbava asi nebude jen tak, Skotsko je fakt divoké a drsné. Takže zabalit pořádnou kupičku věcí: nepromokavé kalhoty a bunda, čepice, rukavice, náhradní triko, nouzový bivak (něco jako alufolie, akorát to musel být uzavřený pytel), kontroloři koukali i na grip na závodních botech. Jediná občerstvovačka na celý závod na 13. km, takže ty čtyři hodiny s litrem pití přežiju. Ráno odjíždíme za nádherně růžového svítání nad jezerem, počasí je úplně parádní, nad kopci se trochu zatáhlo, hřebeny jsou v mlze. Já tu zimu a zamračeno mám mnohem raději, než vedro jako třeba na Zegamě, v tom trpím. Jako jeden z mála stojím na startu jen v krátkém rukávu, většina běžců má dlouhý rukáv, dvě vrstvy nebo i bundu. Ups! Nemám kraťasy, zůstaly po VK na topení! Beru s vděkem půjčené funkční 3/4 spodky. Dáváme fotku s Ondrou a cpeme se trošku dopředu. On chce první kopec vyběhnout v první skupince, já se musím držet trošku zpátky a rozbalit to potom. Cíl? Ke čtyřem hodinám by bylo parádní, top30 cíl, top20 paráda. Tušil jsem, že kdybych měl hodně dobrý den, dostat se blíže k desítce by nemusel být nereálný sen.
21761397_1291565237621021_8926686242971162537_n
Salomon-Ring-of-Steall-Skyrace-2017-FINAL
Jdeme na to, na rozběhovém asfaltu skrz vesničku se držím kolem 40. místa, pak přichází úzký mostek. Špunt! Borci skáčou přes řeku, ale hned první hází ukázkového supermana na kameny na protějším břehu. Zařazuju se do fronty na mostek, pak se rozdýchávám a deru se trošku dopředu. První kopec je dlouhý, ale pole se roztrhává a já se držím čtyřčlenné skupinky. Nesmím to přervat, snažím se soustředit na techniku, nevrávorat mezi kameny a nezapadat hlouběji, než po kotníky. Kamarádi mi hlásí 25. místo, to není špatné v polovině prvního kopce.
21728055_2056309834395160_6467738633819718338_n
Jo, o tisíc metrů výše na hřebenu sice fouká fakt studený vítr, ale nechci ztrácet čas vytahováním bundy a tak raději zrychluji. Hřeben Devil´s ridge je nádherně ďábělský, nahoru a dolů, mlha, mávám na dron, začínám si to pořádně užívat. Před sebou vidím zelené triko a svítiví batoh, to je Ondra, po pár minutách ho dobíhám a už zdálky vypadá fakt divně, jako kdyby ty nohy za sebou tahal. Na začátku šíleného seběhu v kamení a travní klouzačce (2,8 km a 970m-) mě povzbuzuje, ať valím, že tohle je přímo pro mě. To má pravdu, tohle miluju a nové Inov-8 TrailRoc 285 mě pouští do nadpozemské rychlosti (pro Strava geeks: v segmentu téměř stejný čas jako Stian nebo Jan Margarit). Dobíhám Španěla, říkám, že to je pořádný rock´n´roll a vzápětí házím spíš krasobruslařskou piruetu s kotrmelcem, křeč v lýtku! Musím zastavit a vytřepat to, zbytek kopce musím trošku zvolnit. Jestli mě něco zařízne, tak vím, že jedině křeče do lýtek.
21615989_10155720578364568_2677230655574485092_n21739982_10159338595220346_2075100951631142291_n
Španěl se ptá, jestli jsem ok, pak zase běžíme spolu a on ještě pět minut nadává f**king downhills, což mi dává tušit, že má asi raději kopce nahoru. A taky že jo, na běhavých pěti kilometrech běžíme spolu, pak brodíme řeku u obrovského vodopádu v Glen Nevis a jakmile přijde stojka na další 900m+ kopec, mizí mi i se svou růžovou čelenkou v dáli. Já si občas pocupitám, jinak jsem zaklsnutý s rukama na stehnech. Cítím se pořád dobře, lupu gel a cumlám Chimpanzee bonbonky a předbíhám tři borce, ani jeden se nechytá. Zvedám hlavu a rozhlížím se kolem. Nádherná divočina, nekonečné kopce. Přichází tancování na mokrém hřebenu, holeně už mám omlácené, teče mi krev, ale tady to musím rozbalit. Pod posledním vrcholem slyším povzbuzování, pozdravím kamarády, pohladím pejska a s vědomím, že jsem dvanáctý nebo třináctý jsem odhodlaný nechat v posledním seběhu všechno. Vím, že na to mám, cítím se výborně, jenže kluzké kameny jsou proti a jeden z fanoušků mi dává dobrou radu do následující půlhodiny: „Don´t fall now, keep safe!“. Jenže pak míjím Marca de Gasperiho, za chvílí vidím srandovní čepičku Andyho Wackera. V téhle společnosti chci běhat častěji! Chci tu desítku urvat a ten poslední seběh rvu naplno. Bohužel už tam nikdo není, ale naprosto si to užívám. Konečné 12. místo je v téhle konkurenci parádní. Loni by to se stejným časem bylo třetí místo. Teď ještě přes zimu potrénovat ty koce a příští rok to bude lítat 🙂.
IMG_6674c2a9iancorless-com_glencoe2017-09625
Nové Inov-8 Roclite 285 sice v té tuně rašeliny klouzaly jako jakékoliv jiné boty, ale na těch skalách a po kamenech byly výborné, asi moje nové oblíbené botky. Skalky a úzké hřebeny byly krásné, to mě bavilo hodně, ale člověk tam musel být aspoň trochu čerstvý, jeden špatně krok a mohl být konec závodu.
21616163_1291566687620876_3891315907434537058_n
Pro mě byl tenhle závod strašně velkým povzbuzením, protože v létě jsem skoro nezávodil, necítil se ve formě a bojoval s bolavou patou. Teď vím, že na to mám a když budu dál tvrdě makat, tak jsem schopný v těhle závodech do té světové desítky kouknout. A to je cíl pro příští rok!
SkyRace
Velké díky patří především Luci a Nathanovi Crightonovi za parádní support a pohostinnost, taky Hance Štěpánkové a holkám Rampírovým za luxusní shuttle na a z katowického letiště, Lukáši Budínskému za skvělé fotky a všem, kdo mě podporovali a drželi palce. Za materiální podporu děkuji firmě Vavrys a LightBIKE.
Výbava:

Výživa:

  • půl balíčku bonbonů Chimpanzee
  • 4 gely Nutrend
  • 1 tyčinka SIS
  • 2 tablety Enervit
  • 0,5 l iontového nápoje
  • 0,5 l coca coly s vodou
  • troška UME pasty

 

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si web nebo blog na WordPress.com

Nahoru ↑

%d bloggers like this: