Hory a schody – sezóna Tomáše Macečka

Ohlušující atmosféra a řev poblázněných diváků na Zegamě, bronz z domácího mistrovství ve skymarathonu na Perunu, červený reprezentační dres na MS v trailu, drsná příroda a pravý skyrunning ve Skotsku a 119 pater po schodech na druhou nejvyšší budovu světa v Šanghaji. To jsou moje největší zážitky z letošní běžecké sezóny. Možná si za pár let nevzpomenu na ty výsledky, ale určitě si vybavím vzpomínky a zážitky z těhle závodů…

Přípravu na sezónu 2017 jsem začal už na konci října 2016 a strávil šest měsíců tvrdým tréninkem, který jsem se ale vždycky snažil udělat tak, aby mě bavil. To u mě znamenalo brzké vstávání, abych stihnul východ slunce na skialpech na Lysé, oprášil jsem běžky a dva měsíce jsem mohl díky Zdendovi Křížovi strávit na hřebenu Krkonoš, kde ty kilometry a hodiny přibívaly ještě s větší radostí. Zdenda se mě pak ujal i trenérsky a nemalý dík za pár povedených výsledků patří i jemu.

DCIM126GOPRO

Nezapomněl jsem ani na běh do schodů a sezónu odstartoval svěťákem ve Varšavě pátým místem a osobáčkem. Slušný start, jenže pak už to bylo spíš horší, nějak mi chyběla výbušnost, v tom bolestivém laktátu jako bych nemohl tlačit na svůj limit a jít do mrtva, jak mi to vždycky šlo a poprvé jsem si uvědomil, že s narůstajícím tréninkovým objemem na horský maraton to nemusí jít „tak samo“, jako v minulých letech. Moc se mi nepovedl  svěťák ve španělském Benidormu ani domácí mistrovství v Praze, trošku to odčinilo podzimní 2. místo na svěťáku v německém Münsteru, což je moje srdcovka a čtvrtý rok po sobě jsem se tam dostal na bednu. Třešničkou na hodně vysokém dortu byl poslední závod celé sezóny – Shanghai Tower Vertical Marathon v Číně, úplně nejvýš, co se kdy na schodech běželo. Přes dvacet minut nahoru jako stroj. Dvanácté místo dobrý, ale chtěl, chci a budu chtít být lepší! Po třech letech jsem vypadl z top10 světového poháru, ale chci zpět.

17309562_1848684338790401_538130207161545044_n

A co běhání a skyrunning? Na Ještěd SkyRace jsem se do poloviny závodu cítil nesmrtelný, pak mi z ničeho nic došlo tak, že jsem si musel kleknout na zem, abych sebou nešvihnul do mechu. Od té doby do sebe ty gely rvu s přesností na minuty a zatím se to neopakovalo. Se Zdendou jsem potrénoval v Toskánku, objel Elbu na kole a na Perun byl naladěný do nejlepší formy. Taky díky skvělému supportu se povedl bronz a s tím i nominace na MS v Trailu do Itálie s atletickým dresem na hrudi. Velká pocta a zážitek, těch 50km jsem rozběhl rozumně a v druhé polovině už předbíhal i Italy, Francouze, Španěly i Amíky. Ve finiši 25. místo a 5. místo v týmech, to v té konkurenci beru 🙂 Zegama byl zážitek neskutečný, velké horko a ani občerstvovačky co tři kilometry nestačily, ale to řinčení zvonů, metr úzká ulička, která křičí „Vamos Tomas!“ a tisíc lidí, co vás plácnou po zádech, je zážitkem na celý život a hnalo mě to dál, křeče do celých noh přišly až tři metry za cílem. Ve Skotsku na závodě Ring of Steall Skyrace (29km, 2500m+) se mi podařil nejlepší výsledek ve skyrunningovém svěťáku – 12. místo. Úžasná divoká příroda, lezení po skalách, balancování na metr úzkém hřebenu nad srázem, brodění řeky a rašelina a bahno až po kolena. A příští rok je tam mistrovství světa! Přes léto jsem méně závodil, odpočinul a na podzim to zase lítalo i na menších závodech doma jako Runfest 1/4 maraton, Běh na Emu, Maraton Zapomenuté hory (vše 1. místo), Valachiarun horský běh, skyrunningový Beskydský půlmaraton (oba 2. místo) nebo srdcovka Starobělské lurdy a obhajoba vítězství s novým traťovým rekordem. Příjemným a neplánovaným potěšením bylo celkově druhé místo v české skyrunningové sérii. Abych si to závodění zpestřil, tak jsem si dal po jednom závodu na skialpech, silničním kole a překážkový běh MadRace :).

DSC07261

Cíle pro rok 2018? Pořádně makat a užít si nejspíš poslední pracovně volnější zimu, nezrakvit se a nastavit se Zdendou trénink tak, abych držel krok s těmi nejlepšími v běhu do schodů a v běhu zrychlil do kopce, i když vím, že stejně budu ta místa honit nejvíce v technických sebězích. V kalendáři svítí zatím jen pár závodů, ale právě na nich bych to chtěl rozteskat. Takže bedna na Ještědu, zlato na tom našem Perunu a nejlepší forma na Mistrovství světa ve skyrunningu ve Skotsku. K tomu snad nějaký závod SWS (?Livigno/Buff Epic Trail/Limone?). Teď se ale těším na ty dlouhé tréninky v kopcích, samotu, sníh, pot, dřinu a oraz od závodního hecování. Díky především rodičům, kamarádům, Zdendovi, Vavrysu za CRAFT a INOV-8 a všem z LightBIKE!

23473150_1344767545634583_7530464018843047777_nc2a9iancorless-com_glencoe2017-09625

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si web nebo blog na WordPress.com

Nahoru ↑

%d bloggers like this: